Vysočina
Do hřbitovní branky se opřelo slunce.
Dřevěný Ježíš si setřel pot s čela,
říhl si a rozverným hlasem zašeptal:
„Pozdrav mi Demla, rošťáku!“
Říje
Zikmundu Rachnovi
Na rozcestí pod Kaltenštejnem
před deštěm se schovám
do opuštěných stájí.
Rozprostřu pod sebe
zbytky vlhké slámy a pak
bezelstně vyruším Jeleny z Říje.
Kalvárie
Ožehlé haluze kaštanů
připomínají křížovou cestu.
Nemocný vítr si s nimi povídá.
Bezděčně - samotou líná.
V bezzubých ústech žvýká větu:
„TREU VEREINT IM TODE WIE IM LEBEN.“
V Pitárné
Paličatý podvečer –
liptáňský kopec v zádech.
K večeři
kousek po kousku
ochutnávám potměšilost
z bochníku svědomí.
Potok si se mnou nezadá.
Barokiana
Panenská Marioneta odhazuje šál a zhlíží se v rozbitém zrcadle. Neposedný Nazaret jí nejapně nakukuje přes rameno, ale po chvíli se opět vyšplhá na polorozpadlé jeviště opavského amfiteátru, odkud zasáhl skleněnou tabulku, a pokolikáté už roztančí svůj tanec smrti?
Strimba
Ivanu Olbrachtovi
Na vrcholu Tvé hory plápolají ohně. Odrazem plamenů se dotýkají planet. První na ráně je Venuše, pak Merkur, Jupiter, Mars. Kterou by sis vybral Ty? Vždycky jsi měl slabost pro divoké kopce, pohoří bez mechu a rozvrásněné dlaně. Že by tedy Pluto, co natahuje paže po huculské panně?
Travná
Od božích muk štěká pes. Nahrbený kněz plouživě se vrací do puklého chrámu. Ještě než překročí práh, naposledy zvedne zrak k Rychlebským horám za vsí. Nikdo ho čeká, nečeká, a přeci: nahota prastaré zahrady.
Pelhřimovy
Před barokním kostelem sv. Jiří, přikryti zbytky podzimního listí, se krčí žena a muž. Pomalým foukáním si zahřívají zkřehlé dlaně. Už nikam nespěchají. Hermine Salinger a Robert Schöfer. Dva kamenné pomníky, dvě skvrny na žule.
Mitropa
Rumunský balík, řekl by jeden. Pobuda z Balkánu, Drákula z Karpat. Zavšivenec, nalezenec, omezenec. Bez vzdělání, bez nadání. Je prostě k popukání, křičí dav. Pro mě však Roland, Beowulf, transylvánský vlkodav.
Vrány
Obinadlem sněhu klovou z ran
Tvář prostřenou na jílci meče
Ostří je holé, horizont svlečen
Obličej křiví výkřik vran...kamenován
Samota
Babičce
Nesnaž se nadechnout
Nech vodu hladit Tvoje vlasy
Pod černou hladinou
Ponoř se do bezčasí
Kříže
Žulové kříže na obzoru
Dlaně z oceli u vrat domů
Otisky v slídě z kamenolomu
Rozsochy prázdných rozhovorů
Pustina
Vzpíná se ve mně jediná
Až na práh zjitřená pustina
Vzpíná se, občas proklíná
Že končím, kde ona počíná
