středa 19. srpna 2009

Od Md. II.

...

Těšil jsem se na
nesmrtelnost,
ale uvízl jsem
ve spárech početí.

Zklamání.
Pak úleva -
- nic se nezměnilo.

***
Zimní pouť

Krajina jak peřina,
s očima dokořán neuvidíš.
Jen někde u pasu
cítíš šepot sněhu.
Nezastavuj!
Šlapej dál – jen tak dojdeš k cíli.

Pod větvemi skloněnými
pod tíhou zimy,
jen stěží rozeznáš stopu.
Stačí krok stranou a mizíš
v zimním prostření.

Najednou světlo - vítězství?
Ne, to jen překročíš hranice
světla luk a stínu lesa.
Tvá pouť začíná.

Žádné komentáře: