Den devadesátýosmý

Včera v noci mě náš tatínek velmi překvapil. Přišel domů z fotbalu kolem půlnoci a viděl, že Maty stále v kuse kašle a tak mě poslal vyspat do praovny a byl s ním v obýváku. Zlatíčko, protože už jsem byla fakt hotovka. Během celé dlouhé nemoci bylo spaní mizerné a dnes znova. Maty nemohl vůbec usnout, jen tak podřimoval, kašel ho budil.

Dneska jsem ráno fičeli k doktorce. Jsem vždycky ve vředu, jak tam každý přijde, buší na sestřičku a domáhá se, že jde "jenom" (pro recept, na kontrolu...). Dnes tomu dala korunu jedna maminka která vletěla do plné čekárny s holčičkoua začla tam vykříkovat že oni jsou vážně nemocní, a jakto že tam jsou nemocní, a že dá kartáč doktorce protože to nezvládá a pod. Tahle stejná maminka totiž před 14tidny když jsme tam byli tak přišla také do čekárny plné dětí a ta její malá byla komplet opupínkovaná od neštovic!!! A tehdy se na ni tedy ostatní tvářili docela vražedně. Já chápu, že každá máma chce pro své děcko to nejlepší, ale furt se nemůže chovat jako že jsou jediní na světě...
No tak nic no.
Dr. poslechla bobíše a říkala že Maty tam má lehký poslechový nález. Sli jsme na CRP (v pořádku), takže máme Ventolin a Amborbene a v pátek máme kontrolu poslechu, jestli se to rozjede.
Zázrakem Maty přestal už během dopoledne kašlat a celé odpoledne s Májou řádili. Večer v poho usnul a kašlal jen trošku. Tak nevím jestli mu tak sedl Ventolin, nebo co...