Dnes jsem měla většinu dne ze sebe opravdu dobrý pocit. Pustila jsem se pomalu do přesunu věcí z pokojíčku, který budeme asi o víkendu malovat. To znamenalo, -vyskládat ze skříní, skřín přesunout a naskládat. Sundat z poliček desítky věciček a hraček a NĚKAM je umístit.
Fakt jsem si připadala dobře. Co bylo o poznání horší byly aktivity odbojové skupiny M+M. V šest před příchodem tatínka to dopadlo tak že jsem seděla v pokojíku na zemi a brečela. Přemohl mě pocit absolutní rodičovské nefukčnosti a výchovné marnosti. Já se tak snažím být klidná a důsledně trvat na požadovaných úkonech. Fakt mi ale chybí trpělivost, když klidným hlasem zopakuju 18krát "Majdo obleč si ty tepláky" a ona sedí, čučí, případně se na mě přidrzle usměje. No a malý? "Maty neskáákej z toho okna na postel"- xx-krát-( variace-Maty slez z toho okna pomalu, maminka nechce aby sis ublížil...) a reakce?- rozhlídne se, Majdu ubezpečí, že skočí, podívá se na mě a hup. A když jsem ho za to plácla tak, Majdule konstatovala- Maminka je zlobivá, dala ti na dupku!
No a tohle se děje v různých variacích mnohokrát denně. Fakt nevím, co mám dělat, jak reagovat----né proto, aby to bylo správně, ale prostě proto, abychom přežili. Všichni za fyzického a duševního zdraví :-(
3 komentáře:
Má drahá virtuální přítelkyně, asi je něco ve vzduchu :-D
U nás vrcholí období vzdoru (pro krinda pána - doufám, že vrcholí!!!), takže obden brečívám taky :-)
Myslím na Tě a jsem s Tebou :-))))
Jéééé, Lenííí, další matka "na houby" :-))))...přidávám se do skupiny...my to nějak všichni přežijem...musíme ;-)
Lenííí, tak pěkně nabal děti a honem šup na chvíli za náma na Juřinku, ať se poznáme i osobně!!!!
Okomentovat